Hned na první pohled zaujme tato bylina fialovou a zelenošedou barvou. Řeč je o šalvěji lékařské, která je oceňovaná především pro své silné dezinfekční účinky v dutině ústní. Po zákroku zubaře je tak vždycky vhodné si uvařit šalvějový čaj. Na zahradě vytvoří svým květenstvím i samotnou barvou parádu a na přímém slunci se plně rozvine její typické aroma.
Popis a účinky
Vytrvalá bylina dorůstá do výšky až jednoho metru, v českých zahradách se udržuje ale jako nízký keřík vysoký okolo 40 až 50 centimetrů. Horní části byliny jsou měkké, spodní části často dřevnatí. Střední listy jsou řapíkaté, podlouhle vejčité a úzké dosahují délky 5 až 10 centimetrů. Listy jsou zelenavé, stříbrošedé až fialové. Květy mají fialovou korunu, květe v červnu a červenci.
Předností šalvěje jsou její dezinfekční účinky. V podobě kloktadla nebo čaje se užívá především pro dezinfekci dutiny ústí po zubním zákroku. Mezi další účinky patří například zmírnění nočního pocení při plicních nemocech. Uklidňuje také organismus při zánětech žlučníku a jater a je vhodná k úpravě trávicích obtíží. V podobě masti pak může mít mírně protizánětlivé účinky na klouby a svaly.
Pěstování
Šalvěj lékařská se v zahraničí pěstuje cíleně, v českých podmínkách často roste sama v zahradách, kde si jí bylinkáři hýčkají. Rostlina tak má ráda hlinitopísčitou, propustnou sušší půdu. Mladé rostliny je naopak vhodné zalévat častěji, starší rostliny stačí zalévat jednou týdně. Má ráda přímé slunce, které ji umožní více rozvinout její typické aroma. Hnojení nepotřebuje, a pokud ano, tak jen zlehka na jaře v podobě kompostu.
Zpracování a využití
I šalvěj se nejčastěji zpracovává obyčejným sušením. Stonky s listy se sbírají krátce před květem ideálně v květnu a červnu za suchého počasí. Sběr za vlhka (například po nočním dešti) způsobí, že listy zhnědnou a ztrácí na účinku. Suší se ve vrstvách celé rostliny. Usušená trať by si měla zachovat svoji původní barvu, jen mírně zblednout do pastelových odstínů. Po usušení se listy zdrhnou ze stonku a uchovávají se tak pouze listy.
V domácím užití se nejčastěji používá čaj. Lžičku čerstvých nebo dvě lžičky sušených listů zalijeme horkou vodou a necháme pět minut louhovat. Čaj se pije vlažný po douškách. Podobně připravený nálev si lze také připravit pro účely kloktání po zákroku stomatologů nebo při viróze pro dezinfekci dutiny ústí.
Šalvěj je jednou z mála bylin, která při větším množství ale může uškodil. Obecně se doporučuje konzumace maximálně tří šálků denně a v takové frekvenci maximálně dva týdny. Při překročení doporučeného dávkování u čajů nebo tinktur totiž hrozí závratě, nevolnost či křeče. Thujonu obsaženého v bylinách by se navíc měli vyvarovat těhotné a kojící ženy, a epileptici. Tak pozor na to!
Tip Medvěda bylináře
I když existuje mnoho produktů, ve kterých je šalvěj obsažená, nejideálnější je šalvějový čaj pro vnitřní užití, jak již bylo popsáno výše. Kdo se chce pustit do větších projektů, může zkusit například šalvějovou mast, která uleví od bolestí kloubů. Medvěd bylinář se do ní pustí také a jakmile bude mít výsledek, recept tady samozřejmě doplní.
