Málokterá bylina má takové privilegium, že je pojmenována po známé osobě. Jednou z nich je i indiánská máta, která má oficiální název Saturejka Douglassova podle známého skotského botanika. Poléhavá nebo převislá bylina má pozitivní účinky na trávení, podporuje chuť k jídlu a užívá se také při nachlazení, kašli nebo bolestech v krku, protože díky obsaženým látkám usnadňuje vykašlávání.
Popis a účinky
Indiánská máta je drobnou intenzivně plazivou rostlinou s dlouhými, čtyřhrannými, převislými šlahouny. Při vysazení se bylina následně ráda rozšiřuje i mimo vymezený záhon. Listy jsou okrouhlé, lesklé se zubatým okrajem. Upoutají svoji netradičně světle zelenou barvou. Kveten od června do srpna, kdy tvoří drobné bílé až růžové květy
Hlavními účinky, pro které bývá pěstována, jsou podpora trávení, úleva při nadýmání a podpora chuti k jídlu. Protože se jí také říká indiánská máta, protože má obdobné účinky, jako klasická máta. Bylina ale působí i protizánětlivě, takže pomáhá při nachlazení, kašli a bolestech v krku, kde usnadňuje vykašlávání. Zevně v podobě mastí nebo tinktur se dá využít k hojení ran. U diabetiků pomáhá s tíhnutím k žízni.
Pěstování
Rostlinu nejčastěji vysazujeme jako sazenice do polostínu až stínu. Rostlina živnou, mírně vlhkou půdu, ideální je také substrát na bylinky. Pokud je rostlina vysazovaná venku, doporučuje se pod ni vložit vrstvu kompostu. Díky svému původu ze severozápadní Ameriky rostlina dobře snáší i mírné mrazy do -8 stupňů Celsia. U Medvěda bylináře přežila úspěšně i krátkodobé mrazy okolo -20 stupňů. V případě vysazování do květináčů je nutné počítat s převislostí a se zajištěním dobré drenáže.
Zpracování a využití
U saturejky sklízíme v době květu pouze nať. Tu můžeme dále zpracovávat jak čerstvou, tak i sušenou. Zkušené báby kořenářky doporučuji sklízet po osmí hodině ranní, kdy je bylina nejvíce aromatická. Nať se suší buď na volném prostranství třeba na vzdušné půdě nebo ve svazcích zavěšená například v kuchyni. Nasušené listy se pokud možno nedrtí, neboť vyprchají účinné látky.
Listy se zpracovávají nejčastěji jako čaj, který se připravuje standardním způsobem. Může se ale jako odvar využít i při výplachu úst při bolesti v krku nebo lokálně k potírání kůže. Lze ji také využít při vaření do polévek, k luštěninám nebo do salátů. Sušenou bylinu lze využít i do nádivek. Zajímavostí je, že ji mohou použít i lidé trpící podrážděním sliznice jako náhradu za pepř.
Saturejka vonící jako máta dostal své označení podle skotského botanika Davida Douglasse, který v devatenáctém století pracoval jako zahradník zkoumající Skotskou vysočinu, Severní Ameriku a Havaj. V části období života žil v Botanické zahradě Glasgowské univerzity, kde navštěvoval přednášky o botanice. Díky svému cestování dovezl právě do Velké Británie okolo 240 rostlin, mezi nimiž byly převážně jehličnany doplněné o zahradní keře a byliny.
Tip Medvěda bylináře
Medvěd bylinář ji vysadil na zahradě v roce 2024 v domnění, že nepřežije zimu. Přežila, a proto se na její zpracování teprve chystá. Vyzkouší jednak čaj, ale i sirup i tinkturu. Jakmile něco z toho bude hotové, bude čtenáře Medvěd bylinář informovat.
